KALENDÁŘ HRDINÚ - Z tolníka leteckým esem.

KALENDÁŘ HRDINÚ - Z tolníka leteckým esem.

Bedřich Krátkoruký zahynul při strážce s se spitfirem svého krajana. Letecké eso. Titul, jímž se mohli pyšnit jen ti stíhací piloti, kteří dosáhli hranice pěti sestřelených nepřátelských strojů. Za druhé světové války se podařilo tuto metu překonat i necelé třicítce československých letců bojujících v řadách francouzské Armée de l’Air a britské Royal Air Force. ména jako Kuttelwascher, František, Vašátko nebo Smik jsou dnes obecně známa. Jiná naopak zůstávají v pozadí.

Od úmrtí jednoho z těchto méně známých leteckých es uběhlo před několika dny již 79 let. Bedřich Krátkoruký se narodil 8. října 1913 v obci Hořátev u Nymburka. Po dokončení základní školní docházky pokračoval studiem na nymburském reálném gymnáziu, avšak kvůli úmrtí matky a nutnosti zajistit chod rodinného hospodářství ze studií odešel.

V říjnu 1935 nastoupil vojenskou prezenční službu, v jejímž rámci absolvoval pilotní a pokračovací výcvik u Leteckého pluku 3 v Piešťanech a stíhací výcvik u Leteckého pluku 4 v Hradci Králové. Dle jeho zápisníku letů k 15. březnu 1939 vykonal 963 letů v celkové době 220 hodin. V polovině července utekl do Polska a dal se k dispozici československým úřadům v Krakově. Záhy odplul jedním z transportů do Francie, kde podepsal závazek ke službě v cizinecké legii.

Když vypukla druhá světová válka, byl odeslán na leteckou bázi v Chartres k přeškolení na francouzskou leteckou techniku. V květnu 1940 zahájil operační službu v rámci Groupe de Chasse III/3 a během několika týdnů se mu podařilo sestřelit tři nepřátelské letouny jistě a jeden pravděpodobně. V den podepsání francouzské kapitulace odletěl s jednotkou do Alžíru. Přes Casablanku a Gibraltar se v srpnu dostal do Velké Británie.

O několik dní později byl přijat do svazku britského Královského letectva a po nezbytném přeškolení a operačním výcviku nastoupil k britské 1. peruti. S ní plně zasáhl do bitvy o Británii. Dne 22. března 1941 se v Londýně oženil s Miroslavou Pohnětalovou. V květnu dosáhl posledních dvou potvrzených vzdušných vítězství, čímž se zařadil mezi československá stíhací esa.

Již jako důstojník s odlétaným předepsaným turnusem byl na Nový rok 1942 přeřazen do funkce leteckého instruktora. V březnu zemřel po komplikovaném porodu manželi dlouho očekávaný syn. K bojové službě se vrátil na konci srpna v rámci československé 313. stíhací perutě. Dne 15. ledna 1943 vzlétl k operačnímu letu, jehož cílem bylo zajištění doprovodu bombardérům směřujícím nad přístav Cherbourg.

Během formování se k návratu se srazil se spitfirem Jana Bláhy, který se ve vývrtce okamžitě zřítil do moře. Krátkoruký se i přesto odhodlal dotáhnout svůj těžce poškozený stroj zpět, ale zhruba 30 kilometrů od anglického pobřeží se v bezvýsledné situaci pokusil o přistání na vodu, při němž zahynul. V roce 1991 byl povýšen do hodnosti plukovníka letectva in memoriam.